Dovolím si Vám napsat můj vlastní příběh. Moje mladší dcera se po 8 letech známostí rozhodla se svým přítelem, že se vezmou. Měli již 5 ti-letého syna. Přišla jednou k nám na návštěvu a jen tak mezi řečí nám to oznámila. Zdůraznila nám ale, že my jako rodiče se vůbec nebudeme na přípravách podílet. Svatbu prý si zařídí úplně sami a že chtějí především, aby byla tím nejkrásnějším zážitkem pro nás svatebčany a abychom měli ty nejkrásnější vzpomínky na jejich svatbu. Skutečně se tak stalo.

Svatební obřad se uskutečnil na úřadě v malé vesničce, kde bydleli. Pak jsme se rozjeli do Beskyd do malého penzionku. V penzionu nás přivítala krásná výzdoba již při vstupu do salónku, který byl připraven pro tuto svatební hostinu.Byl krásný letní den. Chodili jsme ven a dobře jsme se bavili. Společnost byla výtečná, bylo tam mnoho mladých lidí, kteří byli pozváni našimi mladými. S manželem jsme je znali velmi dobře a o legraci nebyla nouze. Pak unesli nevěstu na 3 hodiny, jak to bývá zvykem. Bylo pět hodin odpoledne a byli jsme všichni vyzváni manželi, abychom se šli na něco podívat.

Zavedli nás na druhou stranu penzionu ven. Tam byl nachystán krásně vyzdobený svatební altánek. Na jedné straně dlouhého stolu pro svatebčany byl velikánský gril, kde se již griloval ohromný kus uzeného masa a na druhém konci živá kapela. Fanfáry zazněly a my všichni jsme stáli v němém úžasu. Nebylo to všechno. Byl tam také připraven bazén, stál tam pingpongový stůl, no prostě nádhera, která mi připadala, že jsem se ocitla někde ve filmu. Svatební veselí probíhalo perfektně, všichni jsme se výtečně bavili a svatba neměla chybičku. Nálada byla výborná a o legraci se starali především naši mladí. Někteří se koupali, někdo hrál ping pong , tančilo se, zpívalo.

Pak někoho napadlo, že by mohli ženicha hodit do vody. Stála jsem opodál. Začala zuřivá tahanice s ženichem. Najednou jsem v dobré víře chytla milovaného zetě a držela se ho pevně, aby ho do vody nehodili. Bylo to naprosto šílené. Byli jsme odhozeni takovou silou do bazénu, že jsme se najednou ocitli až uprostřed ve vodě. Já matka od nevěsty, krásně slavnostně oblečená, na krku krásný náhrdelník, s botami na podpatku, nalíčená od Mary Kay, učesaná kadeřnici z Mishahair studia. V hlavě mi to okamžitě začalo docházet, co se stalo. Žádný křik, žádná panika, žádný infarkt. Úplně klidně a zlehka jsem si dala tři kolečka plavání v bazénu a vylezla ven s úsměvem. Naštěstí tam měla dcera oblečení na večerní chladnější počasí. Takže jsem se oblékla do sportovního a dál pokračovala s oslavou. Vůbec dnes nepochopím, že jsem byla naprosto v klidu.

Dodnes, když vzpomínáme na svatbu, každý se diví, že jsem tu situaci zvládla s takovou grácií. Možná to bylo i tím, že jsem měla v sobě i nějakou tu skleničku. Byla to svatba, na kterou opravdu nikdo jak z pozvaných včetně mně nikdo nezapomene.

♦