Jak zvládáme karanténu…

Jak zvládáme karanténu…

Hradec Králové – 5. května 2020

Srdečně vás všechny zdravím z Hradce Králové a doufám, že jste v pořádku. Pomáhám s vnuky, kteří by měli být ve škole a v rodině na zahrádkách s jarními pracemi. Moc pozdravuji ostatní Eurobabičky a posílám pěkné video a doufám, že epidemie je již na ústupu a život se brzy vrátí tzv. do vyjetých kolejí. Všem přeji hodně zdraví, těm, co mohli nějak osobně pomáhat vyjadřuji svůj dík a obdiv a nám všem pohodu a dobrou náladu do dalších dnů.

Na shledanou se těší Iva Syrovátková

Video :  ◘

Hořice – 4. dubna 2020

Nejprve všechny zdravím z Hořic.

Z měsíce března jsme se přehoupli do dubna a tak přemýšlím co bude dál.
Našila jsem pro město 310 roušek a 50 pro domov senioru u nás v Hořicích.
Málem jsem svůj šicí stroj zavařila ale přesvědčila jsem ho, že ještě chvilku musí vydržet než roušky došiji.
Zvládly jsme to spolu, trochu nepořádku jsme přežily, ale stálo to za to.

Přemýšlela jsem, co takhle trochu příjemnějšího bych mohla dělat, když jsem došila roušky.Vzala jsem štětce, plátno a dala se po delší době do malování.

Řeknu vám, že lepší odpočinek v této době neznám.
Alespoň na chvilku zapomenu co naši zemi postihlo a jen doufám, že bude lépe.

To přeji ze srdce nám Všem.
J. Hátlová

Milé dámy,

od vyhlášené karantény státem uběhly tři týdny a já mám pocit, jako bych se pohybovala v uzavřené bublině. Tato epidemie nás všechny zavřela do našich domovů a přinutila nás o všem přemýšlet. Najednou máme všichni dost času na přemýšlení. Neustále mi běží hlavou, jestli jsem to, či ono, udělala správně a nebo jsem to měla udělat jinak, a jestli za to všechno, co se děje, můžu já.  Denně se ze zpráv dovídáme rady, co máme dělat, jak se máme chovat a hlavně co dělat nemáme. Děti mají o nás strach a my si říkáme, nemělo by to být opačně? Vždyť jako správné maminky a babičky bychom se v prvé řadě měly strachovat o své děti a vnoučata. Ani v nejhorším snu jsme si nikdo z nás nepřipustil, že se něco takového může stát. Ale stalo se a my si s tím musíme všichni nějak poprat. Ještě že existují mobily, počítače a televize a tak komunikace v  těchto dnech není pro nás tak tíživá. Ale abych to trochu odlehčila, tak mi dovolte si malinko zavzpomínat.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsme do knihovny dostali počítače. Pracovala jsem v oddělení pro děti. Byla to převrtaná doba digitalizace a jen málo lidí s nimi umělo pracovat. Mobil měl v té době jen málokdo. Pro mě, osobně, to byla neskutečná výzva, protože jsem se musela krok za krůčkem učit něco naprosto nového. Strach z toho, že se to nenaučím, mě však nutil to vzdát a dokonce jsem chtěla dát výpověď. Nakonec jsem byla ráda, že jsem to vydržela a opravdu se ten knihovnický program naučila.

A ani v nejhorším snu se mi nezdálo o tom, že až budu v důchodu, přijde další výzva, stát se moderátorkou Českého rozhlasu Olomouc pořadu: „ Taneční pro pokročilé“. Tehdy jsem se musela naučit nejen střihovému programu na počítači, ale musela jsem si sama psát scénáře, zvát si do pořadu lidičky, které jsem neznala. Byla to další výzva a mohu s čistým svědomím říci, že jsem ráda za tuto obrovskou zkušennost. Potkala jsem spoustu báječných lidiček a právě soutěž Eurobabička byla u zrodu mého moderování. Bylo to v Teplicích nad Bečvou. Konalo se tam semifinále této soutěže. Byla jsem vedením Olomouckého rozhlasu vyslaná na svůj první, zkušební rozhovor.  A jak to dopadlo? Za dva roky jsem se do této soutěže přihlásila… a světe div se, postoupila jsem. Když na to zpětně vzpomínám, bylo to přesně před deseti léty.

Tato soutěž byla pod hlavičkou nadace : „ Rakovina, věc veřejná“.Psal se rok 2010. Bylo nás dvanáct babiček z celé republiky, které jsme postoupily. Semifinále se konalo v Praze a do finále, které se konalo v Brně, jsme postoupily všechny.  Byl to neskutečný zážitek. Vůbec jsme se neznaly, ale v průběhu celé soutěže jsme se spřátelily. Dokonale jsem využila svého postavení v rozhlase a postupně, každou středu odpoledne jsem živě odvysílala medailonky, který jsem postupně se všemi dámami natočila. Tak se soutěž Eurobabičky dostala do povědomí posluchačů Olomouckého rozhlasu.  Rodina na mě byla pyšná a já jsem si připadala důležitá.

Milé dámy, chtěla bych Vám všem popřát pevné nervy, hodně štěstí a zdraví, hodně optimismu, tolerance a trpělivosti, které tato doba vyžaduje. My se přece nevzdáme bez boje. Dávejte na sebe pozor. Těším se na naše setkání, které se uskuteční, i když ne v původním termínu. Mějte se pěkně.

Vaše Květa

Zdravím všechny známé i neznámé návštěvníky stránek Eurobabička.
Tak jako pro každého z vás, je i pro mne toto období velmi těžké.

Každá věková skupina má vzhledem ke komplikované situaci ohledně pandemie, své problémy a obavy, prožíváme těžké období, plné omezení . Někteří jsou bez práce, někteří v ní pomalu nocují. Naši nejmladší nemohou na hřiště ani do kolektivu. Ti o něco starší jsou zklamání, svoje, jak říkají „koroprázdniny“ si představovali daleko jinak a domácí výukou jsou značně znechuceni. Dále maturanti a vysokoškoláci, ti pro změnu nevědí, jak to bude s jejich studiem ani diplomem. Pak jsou tady tací, kteří jsou ve stejné nebo podobné situaci jako já…
Mám týden do porodu a hlavou se mi střídají různé myšlenky. Kde budu rodit? Nezavřou do té doby porodnici? Stačí jedna pozitivní sestra a zavřou to. Nemůžeme v porodnici něco chytit? Budu muset rodit s rouškou? Zákaz návštěv a zákaz otce u porodu, to jsem si také nepřála. Chtěla jsem si toto období užít. Kdy uvidí babička s dědou svoje vnoučátko nejen přes kameru? Až v létě? Už si na celou situaci asi zvykám. Výlet s novým kočárkem plánuji po zahradě  od jahod k šeříku, přes maliny i rebarboru s přestávkou pod třešní.

Potom máme všichni, spíš většina z nás,  jednu věc společnou, strach o naše rodiče a prarodiče. Proto prosím buďte všichni opatrní, nepodceňujte tuto situaci a nehrajte si na hrdiny. Pojďme si všichni sednout na zadek a podpořit se nějakým dobrým vtipem, nebo zážitkem. Pojďme táhnout za jeden provaz, dodržovat karanténu a těšit se až se všichni zase sejdeme. Většina z vás by se mohla zapojit do výzvy „CoronaVirusDanceChallenge“ a poslat video do redakce, to by určitě potěšilo. Ráda bych šla příkladem, ale poskakující „slonici“ :-D (tak si právě připadám), vidět vážně nechcete, věřte mi.
A něco pro odlehčení: Maminka mého muže mi teď volá každý den. Začíná otázkou „Jak Ti je? Ještě nic?“ To jako jestli už náhodou nerodím. No a potom pokračuje samozřejmě běžný rozhovor o vaření, o počasí, o dětech,  atd. Jednou jsme se právě dostali k nakupování a z telefonu se ozvalo „Jano, tak si představ, že jsem dnes byla ráno nakupovat v samoobsluze. Bylo to hrozný. Já Ti řeknu, to byla taková fuška jít celou dobu s tím vibrátorem, já jsem vůbec nemohla dýchat, byla jsem z toho úplně zpocená“ ticho. Já skoro udušená smíchy jsem se zmohla jen na krátký dotaz „Myslíš respirátor?“ …. no jestli si to tady přečte, tak mě asi požene tak rychle, že mě ani korona nedohoní.
Tak hlavu vzhůru, noste roušky, respirátory, chraňte se, bavte se a opatrujte se. Hodně zdraví a optimismu přeje Jana (Brůžková)


Video z Moravy  zde:

> video-1584540358 <

Často přistupuji k oknu, z kterého vidím do parku. Každý den zde prochází spousty dětí do školy, seniorů k lékaři, pracující – střídající se ve třísměnném provozu.

Křik dětí, smích, lidé na sebe volají, povídají si ……….. najednou ticho. Jen vítr fučí, jako by chtěl říci, proboha lidi kde všichni jste. My ale v těchto těžkých chvílích můžeme držet spolu, navzájem se podporovat. Podělit se o své příběhy. Jsme na webu Eurobabička pro každého, kdo jen bude chtít.

Dostávám hodně dopisů, kde mi píšete. Proto bych doporučovala, abychom se zde veřejně podělili o to, co nám tato situace přináší. Je mezi vámi dost skvělých spisovatelek z celé ČR, Slovenska i Rakouska, tak pište. Můžete přiložit fotky i videa.

Tak se nebojte a pište, protože nevíme, jak bude trvat dlouho, než se budeme moci sejít.

Vřele vás všechny zdraví Vlaďka Tauchmanová

Celosvětová pandemie se bohužel nevyhnula ani  Čechám, Moravě a Slezsku. Musíme se proto řídit různým snad účelným opatřením. Složitou situaci tak musí zachraňovat lidová tvořivost vytvářením ochranných roušek. Rozvíjí se také mezilidská sounáležitost a solidarita.

Jenom by bylo žádoucí, aby se někteří naši spoluobčané chovali zodpověněji aby se nám podařilo zhoubný KORONAVIRUS přemoci.

Očekáváme, že využijete naše stránky k zveřejnění vašich pocitů, poznatků a podělite se o ně s ostatními.

Vladimír Tauchman


1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdičky (hlasů: 12, průměr: 4,67 z 5)
Ukládám ... Ukládám ...