Medailonek semifinalistky Květoslavy Kohoutkové

Počínaje tímto dneškem vám každý týden budeme postupně představovat všech dvanáct semifinalistek. Jako první uvádíme semifinalistku, která postoupila z olomouckého castingu.

Jmenuji se Květoslava Kohoutková, narodila jsem se před dvaašedesáti léty na Karvinsku v Orlové a do tří let jsme bydleli v Doubravě. Rodiče se odstěhovali na Hanou a tak jsem do svých dvaceti let žila s rodiči a třemi sourozenci v malém rodinném domku v malé vesničce Vinary u Přerova.

Moc ráda vzpomínám na léta dětství, na pravidelné rodinné procházky, na prázdniny, které jsme trávily pod stanem u vody, na vánoční rodinnou pohodu, na každodenní společné večerní čtení u kamen, na návštěvy, když jsme jezdili k příbuzným na zabíjačku, na „šmigrust a draní peří“ a poslouchali na kachlových kamnech nádherné pohádky a rodinné příběhy. Na tatínkovo hraní v Hanácké kapele pana Janíčka a na maminčin zpěv, protože ta si zpívala u každé práce a na její skvělé domácí koláče. Moc mi chybí. Byla víc jak kamarádka, vždy přátelská a usměvavá, ochotná vždy podat pomocnou ruku a vlídné slovo. Prostě mám -li být upřímná, prožila jsem nádherné dětství. A ráda na něj vzpomínám.

Maminka byla v domácnosti a tatínek pracoval na dráze. Do školy jsem chodila ráda, byla jsem takové pilné a ctižádostivé dítě. Zpívala jsem ve sboru a recitovala. Hrála jsem divadlo. Chodila jsem do sokola. Dvakrát jsem cvičila spartakiádu v Praze a dodnes na to vzpomínám. Ze zimních sportů jsem měla ráda lyžování a bruslení a sáňkování. .

Chtěla jsem být baletkou, což se mi do určité míry povedlo, protože jsem až do dvaceti let tančila v souboru Meopťanka v Přerově až do doby, než jsem se zamilovala a vdala.

S manželem Jaromírem jsme se odstěhovali do Lipníku nad Bečvou do bytu, který jsme stavěli v sedmdesátých letech svépomocně, a ve kterém teď bydlíme.

Máme dvě dospělé dcery a tři vnoučata ( David devatenáct, Miša třináct a Eliška devět). Jsme tak trochu poblázněná rodina, která žije basketem a folklorem. Manžel pracoval u vojáků jako civilní zaměstnanec. Od osmdesátých let byl trenérem basketbalu a trénoval obě naše dcery. Od roku 2008 je Prezidentem BK Lipník.

Starší dcera Dita trénovala svého syna až do doby, než nastoupila na vedoucí místo v Penny marketu.

Už 28 let jsem vedoucí Dětského folklorního souboru Maleníček, který jsem založila.Tvořím scénáře, vymýšlím choreografii a šiji kroje. V Maleníčku mi s nácvikem pomáhá mladší dcera Markéta, vede i Mažoretečky které jsou součástí souboru. Kromě toho je trenérkou BK Lipenských Lišek a obě vnučky hrají nejen basket, ale v souboru tančí a zpívají a vyhrávají soutěže.

Co se týká profese –jsem vyučená jemná mechanička a prodavačka, vystudovala jsem Střední knihovnickou školu v Brně a pracovala jsem v Dětském oddělení Městské knihovny v Lipníku. Byla a jsem u zrodu skoro všech kulturních akcí ve městě a mám radost, že se všechny ujaly.

Je to neuvěřitelné, ale už jsem pět let v důchodu a patřím k těm seniorům, kteří nemají čas. Vždycky jsem se tomu smála ale věřte mi, je to pravda. Rádi v pěkném počasí jezdíme s manželem na kolech a dokonce jsme si pořídili i kolečkové brusle. V roce 2008 jsem dostala výzvu z Českého rozhlasu Olomouc, abych moderovala pořad nazvaný Taneční pro pokročilé. Je to půlhodinový pořad o seniorech a nejen pro seniory a vysílá se každou středu. Jsem ráda, že tuto práci mohu dělat. Setkávám se prostřednictvím tohoto pořadu s různými lidmi a jejich životními příběhy.Tvořím scénáře, zpracovávám nahrávky a zvu si lidi do živého vysílání. Je to úžasné naslouchat povídání zdánlivě úplně obyčejných lidí, dovídat se jejich různé životní příběhy a být toho všeho součástí. Mám ráda život. Jsem vděčná za každé nové ráno, kdy se probudím a jsem zdravá. A moje životní krédo je: „ Žij život tak, aby ses nemusela za něj stydět a co tě nezabije, to tě posílí“.

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.