Jmenuji se Božena Dosoudilová. Je mi 56 let. Narodila jsem se na Valašsku v malé, dnes pohraniční, obci Bylnice. Dětská léta, dospívání a další život se svou rodinou jsem prožila ve Zlíně. Dnes už dcera i syn mají svoje životy, ale do Zlína se rádi vracejí. Valašsku zůstávám věrná a mám ráda tuto hornatou, krásnou krajinu.

Vystudovala jsem chemickou průmyslovku, pracovala v laboratoři a pak s dětmi v tehdejším Domě pionýrů. Práce s dětmi mě bavila, tak jsem si dálkově doplnila ještě pedagogické vzdělání pro mateřské školy. Patnáct let práce s malými dětmi mě naučilo trpělivosti a radosti, které můžeme předávat jiným. Hodně z toho mi pomáhalo i v dalším zaměstnání v bankovnictví, kde jsem pracovala jako poradce, privátní poradce i jako vedoucí malé pobočky. Každou práci, kterou jsem dělala, jsem měla ráda a snažila se jí věnovat naplno.

Nyní jsem se rozhodla, že být v práci celé dny, mít málo času na rodinu, manžela a své záliby, není to, co mě naplňuje. Peníze nejsou jedinou motivací. Mou práci mohou zastat mladší. Změna je život. Co bude dál, to teď neřeším a nechávám osudu, důležité je teď zdraví, pohoda a možnost rozdávat radost a pomoc, kde je potřeba. Nudit se nebudu. Mám pětiletou vnučku, letos narozeného vnoučka, a babička bude určitě potřeba. Těší mě, že můžu dělat radost i perníkovými výrobky, které pečeme s manželem. Perníkové dorty pečeme pro děti i dospělé. Vánoce a velikonoce jsou u nás také ve znamení perníčků. Jsem ráda, když slyším od známých, že bez našich perníčků by jejich vánoce tak nevoněly.

A moje záliby? Manžel říká, že se se mnou nikdy nenudil a nazývá mě „adrenalinovou babičkou.“ Cyklistika, lyžování, plavání, kolečkové brusle, tandemové seskoky, let balonem, lezení ve výškách, všechno musím vyzkoušet, a když to jde i vyfotit. Na kole mám ráda jízdu v terénu, kopce i rychlé sjezdy, dlouhé trasy i toulání po vlastech českých, nevynechám možnost si půjčit kolo i na dovolené v zahraničí.

Moje krédo začínalo první stránkou v památníčku. Tam mi maminka napsala: „Chovej se vždycky tak, jako bych se na Tebe dívala.“ Později už řečí klasika: Žij, dokud žiješ, jako bys umříti měl, abys umřel tak, jako bys žíti měl!