Jmenuji se Hana Procházková. Křestní jméno mi dali rodiče na přání mého bratra v roce 1940 v Hradci Králové a společně s hodnými sudičkami mě vybavili optimistickou povahou a vůlí poprat se s překážkami v životě čestně, umět se radovat i z maličkostí a být věrná svým názorům i přátelům. Příjmení manžela Pavla nosím od svých 22 let – a nikdy jsem nezalitovala, že jsme se setkali. Děti, pět vnoučat, radosti i starosti si dělíme rovným dílem. Práce s dětmi se mi stala osudem, změnila jsem profesi bytového architekta za pedagoga předškolní výchovy a do 66 let jsem vedla mateřskou školu POHÁDKA s.r.o. S dětmi i rodiči se stále setkávám v dramatickém kroužku nebo při hodinách cvičení – dobrovolným cvičitelem jsem dlouhých padesát let a stále mne tato smysluplná činnost těší. Životním krédem mi jsou slova Jana Wericha:

Když již člověk jednou je – tak má koukat, aby byl!

Hana Procházková