Jak by měl vlastně člověk začít psát něco zajímavého pro druhé?

Možná začít mým příjmením „ŠŤASTNÁ“ – podle manžela mám prý tu výhodu, že jsem jedna z mála, která může říct, že je šťastná hned po ránu. A má pravdu, snažím se být příjemná, ostatní přece nemohou za to, že mám špatnou náladu nebo špatně spala. Navíc svoji stále dobrou náladou ty závistivé naštvete .

.
Vystudovala jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze,  obor řízení lidských zdrojů a v následujících letech po jejím skončení jsem získala ve stejné oblasti doktorský titul Ph.D. Práce s lidmi se stala mým koníčkem, což považuji za velké štěstí. Více jak 22 let pracuji jako personální manažer v zahraniční společnosti, manžel pracuje v zahraničí, a tak nám líbánky vydržely již 27 let. Máme jednu dceru a tři úžasná vnoučata (3, 5, 7 let). Naši velkou rodinu doplňuje i psí mazlík, kolie Knight. Společné chvíle se snažíme trávit cestováním a poznáváním nových míst.

.
Tím, že jsem se narodila ve znamení Vah, tak respekt k druhým, poctivost a čestnost hrají v mém životě velkou roli. Mým životním mottem jsou slova Hala Urbana: „Život není náhoda, ale volba. Nejdůležitější není, co se děje, ale jak si s tím poradíme.“

.
Psal se rok 2011 a na začátku byla přihláška do soutěže Eurobabička, kterou jsem náhodou objevila na internetu.  V té době jsem už byla babičkou tří vnoučátek a impuls odeslat přihlášku přišel sám od sebe. Následoval telefonní rozhovor s paní Tauchmanovou a pozvaní na první casting. Musím  zmínit, že jsem byla velmi mile překvapena nenuceností celé akce a příjemnou atmosférou celé soutěže, jakou dokázali manželé Tauchmanovi vytvořit. I když nám dodali odvahu pokračovat, nedokázala jsem si ale stále představit průběh, jednotlivé disciplíny a zejména volnou disciplínu. Nastalo tedy období, kdy jsem přemýšlela o něčem, co bych aspoň pro sebe volnou disciplínou nazvala.  Z předchozích ročníků jsem viděla spoustu zajímavých vystoupení, žasla jsem nad odvahou a nápaditostí soutěžících. „Co by mohlo být ještě pro porotu zajímavé?“ – to byla nejčastější otázka v období čekání na vyhodnocení prvních kol soutěže.

.

V té době jsem se přihlásila do taneční školy Bailadora, na hodiny flamenca. Tento tanec mi učaroval svojí důstojností, náročnosti   a vášní, která je vyjádřena v každém pohybu tanečnice. Návštěva kurzu pod vedením zkušené tanečnice flamenca, intenzivní trénink v domácím prostředí nakonec přinesl vysněné ovoce. Nejen, že jsem v roce 2011 získala korunku druhé vicemissis , ale našla jsem nový svět, ve kterém se mohu realizovat a současně i odpočívat.  Flamenco se stalo mým koníčkem a jeho pokročilejší znalost jsem využila i tentokrát ve volné disciplíně v roce 2013,  v ročníku soutěže Super babička desetiletí. Tanec s mantónem je náročný, a i když se může zdát, že člověk mává šátkem jen tak, má tento tanec svá pravidla.

.

V této soutěži jsem se setkala se soupeřkami, z nichž některé jsem dříve neznala osobně. Všechny byly něčím zajímavé a naše setkání, ať už zmíním místní kola, semifinále na Jedraži nebo přípravný kurz ve Východních Čechách před finálem v Písku, přinesla nová poznání, že konkurence je stále připravena a ve střehu, soutěžní výkony budou určitě hodně vyrovnané . Na druhou stranu jsme jedna parta, která se umí bavit, umí ohromit ostatní a když nejde o život, tak nejde o nic.

.

Co řící na závěr?  Vedle věcných cen od sponzorů soutěže si člověk odnáší úžasný pocit někde uvnitř sebe, něco si dokázal,  uvědomil vlastní možnosti a také ambice. Navíc potkal  správnou partu lidí, kteří vás osloví svojí vnitřní krásou a  umí si udělat legraci sami ze sebe. Být babičkou – to je teprve začátek nádherného období, kdy neskládáte ruce do klína v houpacím křesle, učíte ty malé děti životním hodnotám a správným věcem, aby se v životě neztratily.

.
Pocit vítěze je krásný, nejdříve jsem tomu nechtěla uvěřit. Všechna vystoupeni byla tak dokonalá a vyrovnaná! Mě vše došlo až následující den, kdy jsem se o své dojmy a pocity podělila s rodinou, s  mými nejbližšími. Vítězství ale není jen v tom, že získáte titul, máte nádhernou korunku,  ale je to o pocitu vlastního vítězství, zvládnutí vlastní „zkoušky“ a překonat stanovené limity.
Děkuji všem, kteří tuto soutěž vymysleli, těm, kteří umožnili jejich důstojnou realizaci, těm, kteří nás podporovali, naučili profesionálnímu vystupování a těm, kteří s námi vydrželi v období příprav na finále soutěže.

.
Připravuje se další ročník Eurobabičky 2014, přeji tedy všem babičkám – soutěžícím  odvahu, smysl pro humor, štěstí na úžasné lidi,  ze kterých se stanou přátelé a zažít onen pocit vítězství.

http://www.tlc.cz/novinky-superbabicka.html

FOTKY – ohlédnutí  rok 2011 -2013