SKŘIVANY 25.10., aneb…

jak se stát vicemissis Eurobabička 2014.

V noci z pátku na finálovou sobotu jsem spala dobře. Horší moje řidička dcerka Barunka, která vstávala k Helence několikrát za noc a snídala až v autě.

Cesta po dálnici nám ubíhala v pohodě, fajn jsme skecly a v Novém Bydžově si ještě dcerka stihla koupit krásné plesové šaty a já flisovou vestu do práce, aby mi nebylo zima na záda :-).

Do Skřivan jsme dojely včas a obešlo se to tentokrát i bez defektu.

Pomalu už na mne začala lézt tréma. Nebyla ale zas tak velká, aby mi bránila v konzumaci svátečního oběda – vynikající knedlíčkové polívky a svíčkové, kterou jsem zbaštila na rozdíl od ostatních děvčat se všemi knedlíky i citronem na ozdobu.

Všechny holky vypadaly výborně. Byly hezky nalíčené už z domu a načesané taky. Ne jako já – vypadala jsem jak poježený kocour se zubem na vlasech vpředu, to jak jsem se týden předtím o půlnoci stříhala, bliklo světlo a já si těch vlasů ustřihla víc, než je zdrávo…. A tak jsem si říkala, co tam vůbec dělám. Navíc jsem nafasovala startovní číslo 7, což bylo poslední a nabyla jsem přesvědčení, že nejspíš skončím jako šestá vicemissis. Uklidnilo mne to natolik, že na trému jsem moc nemyslela a celou akci si pěkně užívala. Líčili mne taky jako poslední, už finále začínalo, a tak mi tentokrát vizážistka nestihla udělat taková moncla, jako na semifinále, kdy jsem se sama sebe kardinálně lekla a v zrcadle se nemohla poznat. Tentokrát jsem byla spokojena 🙂

V první disciplíně nám paní Bubílková, která celé finále uváděla, dávala takové otázky na tělo, že člověka občas i zaskočila. Teď mi docela vyhovovala ta sedmička, měla jsem čas se trošku připravit, abych mohla pohotově odpovídat na její všetečné dotazy. Dokonce jsem se i něco dozvěděla o mých soupeřkách.

Druhá disciplína byly ty naše moravské koláče, které jsme měly napéct z mouky sponzora. A taky tam promítali videa, která jsme měly za úkol z pečení natočit. Jelikož nepeču a že existuje nějaký moravský koláč jsem se dozvěděla až na semifinále, pojala jsem to video netradičně. Vejce jsem šla ukrást do vlastního kurníku, „hrnečku vař“ s kváskem mi vypěnil na stůl, kvasnic jsem dávala „přiměřeně, přiměřeně“ a nakonec jsem zpracovávala těsto systémem „jamalalicha i paprťála, patláma, patláma i žbrluch!“, což se nejvíc líbilo Kačence a furt pak chtěla dělat patláma, patláma 🙂

Třetí disciplína byla „volná“. To byl taky masakr. Dotlačena okolnostmi do zpěvu jsem nevěděla, co zapět. Nejdřív jsem myslela, že Burlaci na Volze. Ale to bylo dlouhé a taky nevím, jestli bych to udýchala. Pak přišla v úvahu „Miss Moskva“, ale tu neměl pán, co se zabývá tvořením písniček, na skladě. Pak Zázračný housle. Ty neměl taky. A tak jsem z toho všeho vybrala To máme mládež a extra kvůli tomu jsem si jela k mámě pro krimplenové šaty z tuzexu, klobouk, kunu kolem krku i s nožičkama a tašku. Vidět mne náš pes, nejspíš mne sežere. Holky tančily, měly připravené scénky a já měla obavy, že mne s tím mým číslem vypískají. Nevypískali. 🙂

Poslední disciplína byla předváděčka luxusních zimních bund s pravými kožešinami. A pod nimi jsme měly oblečené společenské šaty, které jsme měly předvést. Drsné, protože nám to řekli před vstupem do přehlídkové pěšinky. Ale všeci svatí stáli při mně a něco jsem v mozku vypotila. Že jsou nové, vlastně ani ne nové, možná staré, ale modré, dobře se v nich cítím a schovávají i odhalují to co mají.

Po této disciplíně z nás veškerá (malá i velká) tréma spadla a s děvčaty jsme si daly po štamprličce slivovice.

Dva pánové s varhanami a kytarou zahráli pár písniček a vyhlašovalo se.

Na třetím místě se umístila paní Alenka Várošová, na druhém místě (světe div se!) hlásili moji maličkost a vyhrála to paní Blanka Křížková. Moc jsem jí to přála, má krásného vnoučka, umí dobře tančit, je veselá a skromná a doma má pět slepic (jsem lepší, mám jich sedum 🙂 ) Bylo mi líto děvčat, které se neumístily, byly dobré, veselé, no zkrátka správné…. Škoda, že první místo nemůže být 7x… Je na místě vzpomenout i paní Boženku Vaníčkovou, která ve věku 87 jar svými pohybovými schopnostmi strčila do kapsy nás všecky mladší.

Že jsem druhá mi došlo až doma, i když celou cestu jsem se laskala s korunkou, kterou si dám na čestné místo a kdykoliv se na ni kouknu, vzpomenu si na bezvadnou říjnovou sobotu léta páně 2014 a budu se kochat vzpomínkami až do konce života 🙂

Užila jsem si to moc. Uznala jsem, že je to možná větší adrenalin než let padákem a paraglaidingem a že za to všechno vděčím paní Tauchmanové a celému realizačnímu týmu, klubu seniorů ve Skřivanech, Barunce, že mne tam zavezla a fandila i spolusoutěžícím, že jsou tak bezvadné baby 🙂

Majka Wolfová, vicemissis Eurobabička 2014 🙂

  1. Bohdana napsal:

    Marusko,moc krasne!!!!

  2. Marie WOlfová napsal:

    Dík 🙂

  3. Alena napsal:

    Maruško,moc krásná fotka s vnučkou,takové netradiční oblečení.

  4. Marie WOlfová napsal:

    Je to z kántry odpoledne v mých rodných Hněvošicích 🙂 Klobouk mi nesluší, a tak jsem si vzala čelenku 🙂

Zanechte komentář Alena

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *