Důchodcovské blues

Pokusím se Vám napsat své možnosti důchodového věku, abych podpořila starší čtenářky. Chtěla bych, aby zjistily, že nikdy není nic ztraceno! A to není v dnešní době málo.
Je mi 66 let a vím jedno : ačkoli přišel podzim mého života, dokud budu na této zemi, začíná mi jiné dobrodružství, krásnější. Posuďte samy : žádný budík, žádná snídaně v letu, ale blažené probuzení do předjarního jitra. Otevřeným oknem pronikají do mého bytu ještě studené vůně, které se prolnuly s vůní čerstvě uvařené kávy. Nemusím už žít na plný plyn. Můžu zvolnit a čas si plánovat podle svých možností. Být v důchodu je osvobozující – nic nemusíte a děláte jen to, co chcete. Zdá se, že to bylo včera, kdy jsem byla mladá, čerstvě vdaná a zakotvená v novém životě se svým partnerem. Zdálo se mi, že mám před sebou fůru času. A teď se ptám: kam se poděly ty roky? Mám je ve vzpomínkách, snech, zkušenostech. Kam odešlo mé mládí? Už nejsem mladá. Jsem vdaná již 47 let.
Příležitostně občas pracuji v krásném malém Butiku. Od nového roku pracuji v novém zaměstnání, které mně naplňuje a posouvá zase dopředu. Jsem v kolektivu mladých lidí. Snažím se být příjemnou spolupracovnici. Jsem společenská a mám velmi ráda lidi. Práce mě nabíjí, protože tam poznám něco nového a zajímavého. Jako žena plním několik rolí: Jsem manželkou, matkou, babičkou, kamarádkou i spolupracovnici a všechny role zvládám……i ve svém věku.
Své rodiče každý jednou ztratí. Máme však své děti, vnoučata, kterým ještě můžeme pomáhat otevírat srdce a ukazovat jim, že v životě jsou i hezké věci a dá se vytvářet nádherný vztah. Přirozeně dochází k budování mostů mezi generacemi, a to vzájemnou láskou, úctou a respektem. Věk má v každém období své krásno. Pokud jsme se naučily být spokojené samy se sebou a k tomu máme charizma, je to inspirativní pro ostatní. Snažím se ukázat, že i senioři jsou plnohodnotní lidé a udržovat se v kontaktu s moderním životem je k nezaplacení. Naše generace má také co říct.
Patřím do skupiny dam, které se pravidelně scházejí se svými kamarádkami u kafíčka. No a tam to žije! S kouzelnou zvědavostí a hravou fantazií můžeme zkoušet stále něco nového, nepoznaného. Netoužím po luxusu, protože už dávno vím, co je důležitější. Jsou to sny a také úsměv. Sny si může dopřát každá z nás, ať je nám dvacet nebo šedesát. Snění je zadarmo a ozdobí tvář ženy v každém věku. Nejdůležitější věcí je ale moje práce. Ráda také aranžuji, a také mě baví pořád něco vymýšlet a krášlit. Mezi mé koníčky patří poznávat stále nové věci.
Nepustím si stáří ani do šatníku. Před dvěma lety mě zaujala výzva v časopisu: Plánujete v novém roce změnu svého vzhledu? Zkuste Proměnu ! Odborníci vám vytvoří nový účes, nalíčí vás a poradí s oblečením. Vyplnila jsem formulář a byla jsem mile překvapena, že vybrali zrovna mě, starší dámu. Do Prahy jsem jela se svou kamarádkou, udělaly jsme si výlet, který jsme si užily. Paní vizážistka mě krásně nalíčila, zakryla mé vrásky, poradila různé kosmetické fígle. Make-up zafixovala pudrem, sjednotila barevný tón mé pleti a přidala jemně tvářenku. Pan kadeřník – profesionál mi vybral jinou barvu vlasů a střihl mikádo, které doplnil jemným melírem. Mám velice jemné vlasy a málo. Vytvořil mi účes, který ohromil celou mou rodinu. Vůbec nechtěli věřit, že jsou to mé vlasy. Tak dokonale mě ostříhal a upravil vlasy, že jsem ani já nevěřila této vlasové proměně. Oblečení bylo úžasné, měla jsem čtyři varianty a všechny vyzdvihly jak sportovní, tak i elegantní vzhled a omladily mě. Pan fotograf mě vyfotil a má proměna byla zveřejněna v časopise. Byl to pro mne krásný nový zážitek pro starší dámu. Pak jsme si s kamarádkou zašli na Václavské náměstí do cukrárny na dvě decky červeného, Ten pocit mé dokonalosti si nedovedete představit. Cítila jsem se jako třicetiletá nádherná žena.
Vedu i kulturní život. S manželem navštěvujeme ostravské divadlo a také jsem členkou přátelského webu pro seniory. Každý máme svou stránku, kde píšeme různé příspěvky, názory, postřehy. Komunikujeme mezi sebou a nešetříme chválou, když se někomu něco podaří. Dokonce byl zveřejněn jeden můj článek na tomto webu.
Ano, mám i výčitky. Jsou věci, které jsem neudělala, ač jsem je chtěla nebo měla udělat. Ale zase je v mém životě plno věcí, které jsem dělala, nebo se je pokoušela dělat, a s těmi jsem spokojená. A proto, když chci něco udělat, neotálím a udělám to, jak nejrychleji umím. Uvědomuji si teď krásu lidského života. Pouštím se do všeho, co mě povzbudí, udělám to teď a neodkládám nic na později. Říkám svým nejbližším častěji a častěji, že si jich vážím. Snažím se žít dobře. Žiji skromně, ale se vší parádou! Dělám něco pěkného pro sebe i pro ty, kteří jsou mí nejbližší.
Zdraví je důležitější než kusy zlata a stříbra. Nikdy jsem nejezdila na nákladné dovolené do zahraničí. I se skromností se dá krásně žít. A nyní zjišťuji, že někdy i pouhé osprchování může být příjemnou událostí dne! Žijme život a užívejme si ho. Vždyť jsme na tomto světě jen na procházce a nikdy není pozdě být tím, kým jsme chtěli být. Moje životní krédo ” Žít se má každý den !” A tak já žiju, jak nejlépe umím. I když nám reklamy v televizi a časopisech vnucují, že kultem dnešní doby je mládí a krása, nesmíme jim podlehnout. Nesmíme se nechat vyděsit a převálcovat. Musíme věřit tomu, že “tenhle svět není jen pro mladé”. A myslím, že já jsem toho důkazem.

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.