Jak zvládáme karanténu…

Hradec Králové – 5. května 2020

Srdečně vás všechny zdravím z Hradce Králové a doufám, že jste v pořádku. Pomáhám s vnuky, kteří by měli být ve škole a v rodině na zahrádkách s jarními pracemi. Moc pozdravuji ostatní Eurobabičky a posílám pěkné video a doufám, že epidemie je již na ústupu a život se brzy vrátí tzv. do vyjetých kolejí. Všem přeji hodně zdraví, těm, co mohli nějak osobně pomáhat vyjadřuji svůj dík a obdiv a nám všem pohodu a dobrou náladu do dalších dnů.

Na shledanou se těší Iva Syrovátková

Video :  ◘

Hořice – 4. dubna 2020

Nejprve všechny zdravím z Hořic.

Z měsíce března jsme se přehoupli do dubna a tak přemýšlím co bude dál.
Našila jsem pro město 310 roušek a 50 pro domov senioru u nás v Hořicích.
Málem jsem svůj šicí stroj zavařila ale přesvědčila jsem ho, že ještě chvilku musí vydržet než roušky došiji.
Zvládly jsme to spolu, trochu nepořádku jsme přežily, ale stálo to za to.

Přemýšlela jsem, co takhle trochu příjemnějšího bych mohla dělat, když jsem došila roušky.Vzala jsem štětce, plátno a dala se po delší době do malování.

Řeknu vám, že lepší odpočinek v této době neznám.
Alespoň na chvilku zapomenu co naši zemi postihlo a jen doufám, že bude lépe.

To přeji ze srdce nám Všem.
J. Hátlová

Milé dámy,

od vyhlášené karantény státem uběhly tři týdny a já mám pocit, jako bych se pohybovala v uzavřené bublině. Tato epidemie nás všechny zavřela do našich domovů a přinutila nás o všem přemýšlet. Najednou máme všichni dost času na přemýšlení. Neustále mi běží hlavou, jestli jsem to, či ono, udělala správně a nebo jsem to měla udělat jinak, a jestli za to všechno, co se děje, můžu já.  Denně se ze zpráv dovídáme rady, co máme dělat, jak se máme chovat a hlavně co dělat nemáme. Děti mají o nás strach a my si říkáme, nemělo by to být opačně? Vždyť jako správné maminky a babičky bychom se v prvé řadě měly strachovat o své děti a vnoučata. Ani v nejhorším snu jsme si nikdo z nás nepřipustil, že se něco takového může stát. Ale stalo se a my si s tím musíme všichni nějak poprat. Ještě že existují mobily, počítače a televize a tak komunikace v  těchto dnech není pro nás tak tíživá. Ale abych to trochu odlehčila, tak mi dovolte si malinko zavzpomínat.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsme do knihovny dostali počítače. Pracovala jsem v oddělení pro děti. Byla to převrtaná doba digitalizace a jen málo lidí s nimi umělo pracovat. Mobil měl v té době jen málokdo. Pro mě, osobně, to byla neskutečná výzva, protože jsem se musela krok za krůčkem učit něco naprosto nového. Strach z toho, že se to nenaučím, mě však nutil to vzdát a dokonce jsem chtěla dát výpověď. Nakonec jsem byla ráda, že jsem to vydržela a opravdu se ten knihovnický program naučila.

A ani v nejhorším snu se mi nezdálo o tom, že až budu v důchodu, přijde další výzva, stát se moderátorkou Českého rozhlasu Olomouc pořadu: „ Taneční pro pokročilé“. Tehdy jsem se musela naučit nejen střihovému programu na počítači, ale musela jsem si sama psát scénáře, zvát si do pořadu lidičky, které jsem neznala. Byla to další výzva a mohu s čistým svědomím říci, že jsem ráda za tuto obrovskou zkušennost. Potkala jsem spoustu báječných lidiček a právě soutěž Eurobabička byla u zrodu mého moderování. Bylo to v Teplicích nad Bečvou. Konalo se tam semifinále této soutěže. Byla jsem vedením Olomouckého rozhlasu vyslaná na svůj první, zkušební rozhovor.  A jak to dopadlo? Za dva roky jsem se do této soutěže přihlásila… a světe div se, postoupila jsem. Když na to zpětně vzpomínám, bylo to přesně před deseti léty.

Tato soutěž byla pod hlavičkou nadace : „ Rakovina, věc veřejná“.Psal se rok 2010. Bylo nás dvanáct babiček z celé republiky, které jsme postoupily. Semifinále se konalo v Praze a do finále, které se konalo v Brně, jsme postoupily všechny.  Byl to neskutečný zážitek. Vůbec jsme se neznaly, ale v průběhu celé soutěže jsme se spřátelily. Dokonale jsem využila svého postavení v rozhlase a postupně, každou středu odpoledne jsem živě odvysílala medailonky, který jsem postupně se všemi dámami natočila. Tak se soutěž Eurobabičky dostala do povědomí posluchačů Olomouckého rozhlasu.  Rodina na mě byla pyšná a já jsem si připadala důležitá.

Milé dámy, chtěla bych Vám všem popřát pevné nervy, hodně štěstí a zdraví, hodně optimismu, tolerance a trpělivosti, které tato doba vyžaduje. My se přece nevzdáme bez boje. Dávejte na sebe pozor. Těším se na naše setkání, které se uskuteční, i když ne v původním termínu. Mějte se pěkně.

Vaše Květa

Zdravím všechny známé i neznámé návštěvníky stránek Eurobabička.
Tak jako pro každého z vás, je i pro mne toto období velmi těžké.

Každá věková skupina má vzhledem ke komplikované situaci ohledně pandemie, své problémy a obavy, prožíváme těžké období, plné omezení . Někteří jsou bez práce, někteří v ní pomalu nocují. Naši nejmladší nemohou na hřiště ani do kolektivu. Ti o něco starší jsou zklamání, svoje, jak říkají “koroprázdniny” si představovali daleko jinak a domácí výukou jsou značně znechuceni. Dále maturanti a vysokoškoláci, ti pro změnu nevědí, jak to bude s jejich studiem ani diplomem. Pak jsou tady tací, kteří jsou ve stejné nebo podobné situaci jako já…
Mám týden do porodu a hlavou se mi střídají různé myšlenky. Kde budu rodit? Nezavřou do té doby porodnici? Stačí jedna pozitivní sestra a zavřou to. Nemůžeme v porodnici něco chytit? Budu muset rodit s rouškou? Zákaz návštěv a zákaz otce u porodu, to jsem si také nepřála. Chtěla jsem si toto období užít. Kdy uvidí babička s dědou svoje vnoučátko nejen přes kameru? Až v létě? Už si na celou situaci asi zvykám. Výlet s novým kočárkem plánuji po zahradě  od jahod k šeříku, přes maliny i rebarboru s přestávkou pod třešní.

Potom máme všichni, spíš většina z nás,  jednu věc společnou, strach o naše rodiče a prarodiče. Proto prosím buďte všichni opatrní, nepodceňujte tuto situaci a nehrajte si na hrdiny. Pojďme si všichni sednout na zadek a podpořit se nějakým dobrým vtipem, nebo zážitkem. Pojďme táhnout za jeden provaz, dodržovat karanténu a těšit se až se všichni zase sejdeme. Většina z vás by se mohla zapojit do výzvy “CoronaVirusDanceChallenge” a poslat video do redakce, to by určitě potěšilo. Ráda bych šla příkladem, ale poskakující “slonici” :-D (tak si právě připadám), vidět vážně nechcete, věřte mi.
A něco pro odlehčení: Maminka mého muže mi teď volá každý den. Začíná otázkou “Jak Ti je? Ještě nic?” To jako jestli už náhodou nerodím. No a potom pokračuje samozřejmě běžný rozhovor o vaření, o počasí, o dětech,  atd. Jednou jsme se právě dostali k nakupování a z telefonu se ozvalo “Jano, tak si představ, že jsem dnes byla ráno nakupovat v samoobsluze. Bylo to hrozný. Já Ti řeknu, to byla taková fuška jít celou dobu s tím vibrátorem, já jsem vůbec nemohla dýchat, byla jsem z toho úplně zpocená” ticho. Já skoro udušená smíchy jsem se zmohla jen na krátký dotaz “Myslíš respirátor?” …. no jestli si to tady přečte, tak mě asi požene tak rychle, že mě ani korona nedohoní.
Tak hlavu vzhůru, noste roušky, respirátory, chraňte se, bavte se a opatrujte se. Hodně zdraví a optimismu přeje Jana (Brůžková)


Video z Moravy  zde:

> video-1584540358 <

Často přistupuji k oknu, z kterého vidím do parku. Každý den zde prochází spousty dětí do školy, seniorů k lékaři, pracující – střídající se ve třísměnném provozu.

Křik dětí, smích, lidé na sebe volají, povídají si ……….. najednou ticho. Jen vítr fučí, jako by chtěl říci, proboha lidi kde všichni jste. My ale v těchto těžkých chvílích můžeme držet spolu, navzájem se podporovat. Podělit se o své příběhy. Jsme na webu Eurobabička pro každého, kdo jen bude chtít.

Dostávám hodně dopisů, kde mi píšete. Proto bych doporučovala, abychom se zde veřejně podělili o to, co nám tato situace přináší. Je mezi vámi dost skvělých spisovatelek z celé ČR, Slovenska i Rakouska, tak pište. Můžete přiložit fotky i videa.

Tak se nebojte a pište, protože nevíme, jak bude trvat dlouho, než se budeme moci sejít.

Vřele vás všechny zdraví Vlaďka Tauchmanová

Celosvětová pandemie se bohužel nevyhnula ani  Čechám, Moravě a Slezsku. Musíme se proto řídit různým snad účelným opatřením. Složitou situaci tak musí zachraňovat lidová tvořivost vytvářením ochranných roušek. Rozvíjí se také mezilidská sounáležitost a solidarita.

Jenom by bylo žádoucí, aby se někteří naši spoluobčané chovali zodpověněji aby se nám podařilo zhoubný KORONAVIRUS přemoci.

Očekáváme, že využijete naše stránky k zveřejnění vašich pocitů, poznatků a podělite se o ně s ostatními.

Vladimír Tauchman


  1. Renáta Hlobilová - Plomouc napsal:

    Ahoj holky. Všechny jsme teď v „zajetí“ karanteny a možná se sejdeme o něco později. Neklesejme na mysli, buďme rády, že se máme stále na co těšit.
    V naší partě byly vždy jen správné ženské, proto věřím, že nemyslíte jen na sebe,ale snažíte se pomáhat všem, kteří to nejvíce potřebují.Nejblíže v srdci je nám všem naše rodina, děti, vnoučátka…
    Těm ostatním můžeme pomoci i pěkným slovem, úsměvem, pozitivním přístupem.
    Nosme roušku, mysleme na zdraví naše,ale i všech ostatních.
    Když budeme všichni dodržovat patřičná opatření bez riskování – „ale, co by se mohlo stát…“ určitě se zase všechny brzy a ve zdraví uvidíme!
    Hodně trpělivosti, pevných nervů a pozitivního myšlení vám všem i celým vašim rodinám ze srdcee přeje Renáta z Olomouce.

  2. Jaroslava Hátlová napsal:

    Je březen a přede dveřmi jaro ale také zákeřný virus,začínáme hodně přemýšlet o životě a nadějí že se nám společnýma silami a pokorou brzy vše překonáme.Snažím se i tím málem pomoci a šiji pro naše město Hořice ochranné roušky pro naše občany,zatím jsem jich ušila 130.
    A pevně věřím že se spolu děvčata setkáme a popovídáme si.Zdravím Vás Všechny.
    Jaroslava z Hořic.

  3. Naďa napsal:

    Ahoj holky, všechny Vás moc zdravím z Brna. Nebudu psát o koronaviru, všude kolem je toho přehršel. Spíše bych Vám chtěla popřát pevné zdravíčko, dobrou náladu a veselou mysl, protože jen tak jsme schopné dny budoucí přežít a já pevně věřím, že ty, které znám osobně jsou neskutečné a úžasné tím, že dokáží vymyslet spoustu ptákovin a dělat radost druhým. Takže Vám teď prozradím moje tajemství. MOMENTÁLNĚ ŽIJI V BERMUDSKÉM ČTYŘÚHELNÍKU…POČÍTAČ,MOBIL, TELEVIZE A LEDNIČKA. NĚKDE JE CHYBA, ŽE? JEDNO MUSÍM VYŘADIT, PÁDŽ TO NEBYL ČTYŘ, ALE TROJÚHELNÍK. TAK JSEM SI DALA NA LEDNICI NÁPIS…VSTUP ZAKÁZÁN – KARANTÉNA 😀
    Ono jde totiž o to, že NĚKDO MÁ MOJI PANENKU WOODOO A STRAŠNĚ MOC JI KRMÍ. UŽ MÁM ZA TĚCH 18 ..NEBO KOLIK DNÍ DOMA, 2 HODINY RYCHLÉ CHŮZE KOLEM PASU. ALE AŽ JÁ HO DOPADNU, BUDE LITOVAT 🙂 ))) JAK JSTE NA TOM VY ??? MILÉ ŠTÍHLÉ DÁMY.
    JO A DNES VYDALA VLÁDA NAŘÍZENÍ, ŽE MŮŽEME CHODIT VENKU PO DVOU. HMMM, ONO SE PO ČTYŘECH CHODÍ DOST BLBĚ, ŽE ?
    Tak se všechny držte, mějte dobrou náladu a věřím, že to všechno zvládneme a těším se na shledání. Vaše srandistka Naďa

  4. Božena Bušková napsal:

    Ahojky milé babičky moc Vás všechny zdravím a určitě tuto výjimečnou situaci zvládneme i já se snažím pomáhat.chodim do práce tam kde se rodí noví človíčkovi mám 5vnoucatek pro radost a maminku které je 90 obdivuji ji že je úžasná i my to všechno ustojime a těším se na shledání s Vámi se všemi babička Bozena

  5. Eliška napsal:

    Milé bábinky, doba je teď trochu složitá, ale já věřím, že vše společnými silami překonáme a zase bude dobře. K dobru přidávám trochu humoru :

    Pohroma se na nás chystá,
    omezení jsou tu jistá,
    v našich řadách vir už řádí,
    je mi smutno,kamarádi.

    Po hospodě se mi stýská,
    žena je jak odaliska,
    když jde ráno nakoupit.
    S kamarády chtěl bych pít!

    Zakázali bar i tanec,
    sedím jako ztroskotanec
    u rybníku za oborou.
    Ryby, mrchy, nezaberou.

    Žena doma sedí,vzlyká,
    zavřeli mi kadeřníka.
    Děti mají ponorku,
    rvou se jak psi na dvorku.

    Fotbal není, obchoďáky,
    školu zavřeli nám taky,
    všechno ale má své klady,
    semkli jsme se dohromady. Vaše EB Eliška

  6. Květoslava Kohoutková napsal:

    Milé dámy,babičky
    je pátek 27. Března a od vyhlášené karantény státem uběhly dva týdny a já mám pocit, jakobych se pohybovala v uzavřené bublině. Tato epidemie nás všechny zavřela do našich domovů a přinutila nás o všem přemýšlet. Najednou máme všichni dost času na přemýšlení. Neustále mi běží hlavou, jestli jsem to, či ono, udělala správně anebo jsem to měla udělat jinak, a jestli za to všechno, co se děje, můžu já.Denně se ze zpráv dovídáme rady, co máme dělat, jak se máme chovat a hlavně co dělat nemáme. Děti mají o nás strach a my si říkáme, nemělo by to být opačně? Vždyť jako správné maminky a babičky bychom se v prvé řadě měly strachovat o své děti a vnoučata. Ani v nejhorším snu jsme si nikdo z nás nepřipustil, že se něco takoho může stát. Ale stalo se a my si s tím musíme všichni nějak poprat. Ještě že existují mobily, počítače a televize a tak komunikace v těchto dnech není pro nás tak tíživá. Milé babičky, chtěla bych Vám všem popřát pevné nervy, hodně štěstí a zdraví, hodně optimismu, tolerance a trpělivosti, které tato doba vyžaduje. My se přece nevzdáme bez boje. Dávejte na sebe pozor. Těším se na naše setkání, které se uskuteční, i když ne v původním termínu. Mějte se pěkně.Vaše Květa

  7. Květoslava Kohoutková napsal:

    Pavla Volfová
    ŠIČKÁM

    Za mašinou s tuhým tělem
    sedí ženy podvečerem:
    „sviť žárovko sviť,
    ať mi šije niť.

    Šiju, šiju huboroušky,
    proti virum nemám zkoušky,
    sviť,žárovko, sviť,
    ať mi šije niť.

    Dnes je čtvrtek, zejtra pátek –
    rostříhám i modní šátek:
    sviť,žárovko, sviť,
    ať mi šije niť.

    Zelené šaty, botky rudé,
    brzy virus zničen bude:
    sviť,žárovko, sviť,
    ať mi šije niť.”

    Ráno, raníčko šička vstala,
    roušku si v uzel zavázala:
    „Půjdu, matičko,roušky prát
    musím je celé dezinfikovat”

    „Ach nechoď, nechoď mezi lidi,
    v testech se staly už i chyby
    Já měla zlý té noci sen:
    nechoď, dceruško,bez roušky ven.

    Virus se tobě vyhýbal,
    asi se české šičky bál,
    v sukničce jako z vodních pěn:
    nechoď,má šičko,k lidem ven.

    Bílé šatičky smutek tají,
    v perlách se slzy ukrývají,
    a pátek nešťastný je den,
    nechoď,má šičko, k lidem ven.”-

    Nemá šička, nemá stání,
    rozdávat roušky ji cos pohání,
    roušky všem dotat ji teď nutí,
    nic doma, nic jí po chuti. –

    První roušku už lidem dala –
    zakryla ústa,naději dala,
    po ochraně teď šité od srdce
    zavířilo se rychle velice.

    Narazil u nás virus tvrdě,
    české šičky to vzaly hrdě,
    na mapě zkázy co světu dal
    zelený mužík dotleskal.

    s humorem jde všechno lépe, zdravím a přeji hezký den…
    Květa

  8. Naďa napsal:

    Ahojte, je dobře, že neztrácíme humor, Eliško a Květo, jste úžasné. Básničky jsou super. Určitě nám všem spravily náladu. Děkujeme ♥ ♥ ♥
    Krásné dny, v rámci možností Vám všem přeje Naďka

  9. Marie Starová - Frýdek Místek napsal:

    Moje milé EUROBABIČKY. Hezký pozdrav jara. Letošní rok má být magický, jenže to vypadá spíš na černou magii a svět izolovaný v rouškách, karanténě a mnoha jiných starostech. Emoce jsou realita.
    Hlavu vzhůru !!! Posílám kytici zdraví a imunity, aby nás všechny v těchto dnech
    ochraňovala. Věřím, že nečekaně přiletí :-)štěstí :-D.
    Vaše EU Marie Starová

  10. Jaroslava Hátlová napsal:

    Nastal měsíc duben který nám dává najevo,že to ještě není to pravé jaro.
    Ale i když Apríl už pominul tak se nezdáváme a věříme že se vše v dobro obrátí.
    V Hořicích ,kdo kdo mohl se zapojil do šití roušek,já sama jsem našila 360 roušek.
    Abych si trochu odpočinula tak se teď věnuji svému koníčku malování na plátno a řeknu vám je to pěkný relax a pustím si i pěknou hudbu.

  11. Eva Přívratská napsal:

    Milé babičky a kamarádky, obdivuji každou z Vás, která umíte šít a psát básničky, super!!! O to víc si toho vážím a tleskám, protože to mi nebylo dáno do vínku. Já spíš pracuji za zahradě, stříhám stromky, seču trávu, sekám dříví a také si zacvičím /ještě udělám i ten provaz, haha/. Musím se také pochlubit, že i když už jsem také v té kategorii 65+, tak mne virus nedostal /kolegyni v práci byl diagnostikován a to jsem s ní byla celé dny v jedné kanceláři/. Držme si všichni palce a neklesejme na mysli, zvládneme to, obzvlášť při tomto sluníčkovém počasí.
    Těším se na Vás všechny a přeji Vám všem pohodové a klidné svátky jara.
    Eva

  12. Ctirad napsal:

    Krásně píšete. A co ostatní babky ? Asi už zemřely. Škoda jich.

  13. Majka Wolfová napsal:

    Babky nezemřely, jenom si užívají nenadálého volna k věcem, na které nebyl dosud čas 🙂 Už mám nachozeno víc jak 100 jarních kilometrů 🙂

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.