Hana Kolaříková

Před 12 lety jsem se zúčastnila soutěže Eurobabička 2010 s mottem: „Rakovina věc veřejná“, neboť se mě tato problematika, vzhledem k manželovu onkologickému onemocnění, osobně dotýkala.

Život mi neustlal na růžích a probíhal v amplitudách Werichovského: „…jednou jsi dole, jednou nahoře…“. S manželem jsme vychovali dva skvělé syny, kteří mne učinili čtyřnásobnou babičkou. Pracovala jsem přes 40 let ve zdejších lázních, poslední 2 desetiletí jako jejich hlavní sestra. Dlouhodobě mě trápily pohybové obtíže, řešené výměnou 3 nosných kloubů při více než desítce operací. Nicméně celý život jsem se snažila eliminovat nepřízeň osudu, těšit se z příjemných chvilek i maličkostí a s úsměvem šířit pohodovou atmosféru všude kolem sebe.

Po 49 společně prožitých letech jsem se rozloučila s manželem a téměř dva roky se intenzivně věnovala péči o 96 letou maminku, jíž jsem se snažila zajistit důstojné prožití sklonku života.

Vznik covidové epidemie mne v březnu loňského roku znovu profesně zaktivizoval. Ihned jsem se zapojila do provádění antigenních testů i samotného očkování, které aplikuji doposud. Mám dobrý pocit ze skutečnosti, že jsem očkováním snížila tisícům lidí riziko vzniku onemocnění, nebo alespoň zmírnila průběh následných a velice závažných komplikací.

Vždy jsem se snažila být oporou svým blízkým a pomáhat všude tam, kde mé pomoci bylo zapotřebí.