Marie Vechová

Můj 74 letý podzim se chýlí ke svému vrcholu, slunce jakoby do zásoby na zimu roztápí na záhonech zahrádky žíznivou zeleninu a na stromech opadává ovoce, které nezachrání ani rosou svěží ráno. S povědomím odpovědnosti jsem vše oškubala, uskladnila a dala se do psaní těchto řádků. Rozvzpomínala jsem se na celoživotní kariéru ve školství obtěžkaná starostmi, nespočetnými hodinami prosezených na schůzích, řešením úkolů, školením a poradami.
Ptala jsem se sama sebe. Stálo mi to za to? Při výuce se studenty to bylo jiné. Vytvářeli jsme oděvní modely na soutěže a módní přehlídky. Vraceli jsme se s cenami, pozvali mě i za důstojnou reprezentaci školy a velký kus práce pro naši kulturu až na ministerstvo k převzetí medailí, navrhli mě k uvedení do publikace WHO IS WHO, stala jsem se čestnou občankou měst za publikační a výtvarnou uměleckou činnost v podobě vlastní tvorby. Mám dobrý pocit, že jsem dostala možnost úspěšně uplatnit pedagogické a výtvarné schopnosti tím, neboť mám žáky, kteří dnes předčili ve svém životě i svého učitele.
V době odchodu do důchodu jsem se neopřela lokty o parapet a nekoukala ven z okna na babky, jak posedávají na lavičkách přebíraje nemoci. Provozuji uměleckou soukromou galerii s názvem THAMBOS – staré řecké slovo – krása, jednota, jedinečnost. Již 7 let představuji každý měsíc jednoho autora s jeho uměleckými díly, a to od maleb, kreseb, fotografií, plastik apod. O této činnosti se můžete dozvědět na internetových stránkách www.marievechova.cz.

Mezi moje záliby též patří využití starších oděvů a jejich přepracování na nové netradiční modely, které ráda nosím. Tyto modely upravuji různými výtvarnými technikami. Též ráda cvičím, tančím a mám ráda život mezi mladými lidmi.

Ozvalo se klepání. Zadýchaný hlas mého přítele volal: „Už jsi doma? Zelí neměli, ale přivezli brambory.“ Také je potřeba opravit plot a osekat zahradu. Po práci venku usedáme k večeři a bolí nás hřbet. Tak, co je nového! Volal syn, vnuk a také nějaká žena, asi manažerka akce Eurobabička. Sdělovala, abych napsala pár řádek o sobě. Dnešní babička už není většinou ta babička, jak ji popisuje Božena Němcová. Změnil se styl života a společnosti. Vnuk Cyril se mnou v 11 letech řešil odchod ze základní školy a v 17 letech řešíme autoškolu. Též ho poprosím, aby mi přepsal na počítači těchto pár řádek, zastavení o mém životě a poslal na vaši adresu, neboť to ve svém věku přenechávám mladé generaci.