Jitka Fojtíková

Jmenuji se Jitka Fojtíková a jsem několikanásobná babička. Píši záměrně slovo několikanásobná, protože mezi mými vnoučaty jsou i nevlastní a nechci děti rozpočítávat. Mám je ráda všechny. Žiji v kraji Vysočina, kde žily generace mých předků, žijí tu rodiny mých dětí a doufám, že tu najdou své štěstí i má milá vnoučata.

Nejsem nijak výjimečná. Prostě paní v důchodu, která stále ještě několik hodin v měsíci učí, tak jako učila celý život. A pro radost jsem si ještě přibrala průvodcovství na Karlštejně. Po mém boku žije pejsek Pedro, devítiletý „kokršpaněl“, s nímž se ráda procházím po okolí mého rodného města Humpolce. Zajímám se o dění ve městě, kde mám řadu přátel. Pro potěšení také s dětmi zahrádkaříme.

Tak, jako v každém životě, potkávaly mne nejrůznější radosti i četné zkoušky. Nejbolestivějším obdobím naší rodiny se stal srpen roku 2019.

Tehdy v zahraničí při autonehodě zahynul náš milovaný Lukáš, syn mojí dcery a můj nejstarší a na dlouho jediný vnuk. Dodnes, když si vzpomenu na den, kdy jsme se tuto bolestivou zprávu dověděli, hrnou se mi slzy do očí. Letos v květnu by bylo Lukáškovi 21 let. Měl celý život před sebou… Těšila jsem se z jeho úspěchů a doufala, že se dočkám svatby a pravnoučátek, ale jeho život bohužel vyhasl. Viník autonehody dosud nebyl potrestán. Včera jsem Lukymu rozsvítila svíčky na hrobě a znovu si uvědomila, jak bych mnohem radši zapalovala svíčku na jeho narozeninovém dortu, pohladila ho po jeho krásných tmavých vlasech, podívala se do jeho hlubokých čistých očí a radovala se s ním a jeho přáteli z pěkného dne. Moc nám chybí

Abych nekončila tak smutně, v roce 2020 se nám narodil, v rodině mého syna, chlapeček. Dostal jméno Karel. Je to mé nejmladší vnoučátko a zítra má svátek. Jsem babička a tak ho smím rozmazlovat dobrotami, které má rád.