Bezvadné bylo, že jsem si to užila i s vnoučaty, na semifinále mě doprovodil vnouček a dělal mi garde.
Na finále zase jela vnučka. Já už jsem pro vnoučata jen eurobabička, ve školce se chlubí kamarádům, že jako jediná má eurobabičku.
Zkrátka nelituji, že jsem se přihlásila a příjemné byly i moc pěkné ceny, jak v semi, tak i ve finále.
Také byla zajímavá zkušenost, když si mě pozvali do Českého rozhlasu Olomouc a dělali se mnou naživo rozhovor do pořadu Taneční pro pokročilé a redaktorka místních novin mě požádala o interview,které pak i s fotografiemi zveřejnila v e – novinách. Člověk si tak trochu zkusí, jaké to mají ty celebrity. Já pracuji již 35 let v laboratoři Šumperské nemocnice a.s. a moje práce mě moc baví. Více než rok vykonávám funkci vedoucí laborantky. Nepočítala jsem s tím, že 6 let před důchodem bych ještě dělala vedoucí funkci, ale když jsem tu nabídku dostala, řekla jsem si proč ne, člověk má zkusit všechno. A tak to bylo i se soutěží EB. Už jsem toho v životě vyzkoušela hodně, ale hodně toho také už nestihnu. Lidský život je relativně moc krátký na vše, co by člověk chtěl vidět a zažít. Já strašně ráda cestuji a v létě mám překrásný pocit blaženosti, když se mohu vykoupat v moři. Až budu v důchodu, to už budou vnoučata větší a raděj než s babičkou už budou chodit se svými vrstevníky.
To se pak budu víc věnovat mým rodičům, kteří žijí v malebné vesničce asi 20 km od mého bydliště v Šumperku a jsou vděčni za každou moji návštěvu.
Babičkám po padesátce vzkazuji – jestli splňujete kritéria a máte aspoň jedno vnoučátko, jděte do toho.
Nebudete litovat, pobavíte se a s vámi i celá vaše rodina, budou vám fandit a podporovat vás. Vy si zpestříte a trochu okořeníte ten někdy stereotypní život a dokážete sobě i ostatním, že i dámy v letech dokáží být nápadité, šikovné a elegantní. Budete mít pak o vzpomínku víc, a i když se do finále nedostanete, nevadí, je to o tom hraní, protože kdo si hraje nezlobí a třeba i něco hezkého vyrobí. A vy vyrobíte model moderní babičky, která bude příkladem vašim vnoučatům. Jak moje vnučka řekla mé dceři – své mámě, po finále EB : ,, No mami, doufám, že i ty až budeš babička, půjdeš také soutěžit, jako moje babička. Protože já chci mít taky tak šikovnou maminku. To já teda soutěžit půjdu, až budu babičkou!“ Tak jak je vidět, soutěž EB nadchla i mou vnučku . Pozoruji, že soutěž začíná mít prestiž a její úroveň jde stále nahoru, jak jsem mohla poznat na jejich nových stránkách. Škoda, že už si to nezopakuji, snad jen tehdy, jestli manželé Tauchmanovi zorganizují ještě soutěž pro prababičky. A proto vzkazuji babičkám, nebojte se a zkuste si to, život letí rychlostí kosmickou a je to jen hra. Nebojte se, že se ztrapníte, člověk si musí umět udělat i legraci sám ze sebe, potom si sám sebe víc váží a zvedne si i trochu sebevědomí, takže soutěž EB je vlastně taková léčebná kůra pro naši duši.
Přeji vám mnoho úspěchů při pořádání soutěže a hlavně hodně odvážných babiček !
Eliška Lantová – I. viceeurobabča 2009 ze Šumperka
Počet komentářů: Zanechat komentář